1) Mohl byste nám krátce představit T.J. Sokol Uherské Hradiště?
T. J. Sokol Uherské Hradiště je organizací, která má v současnosti více než 600 členů. V naší jednotě naleznete oddíly pro rodiče s dětmi, mladší a starší žactvo, parkour, gymnastiku, stolní tenis, zdravotní TV a mnohé další. Nevěnujeme se jen sportu, ale máme také např. tři oddíly loutkoherců, kteří po celý rok hrají svá představení pro školky, školy i veřejnost.
2) Co se Vám ve Vaší T.J. za poslední dobu podařilo (nebo na čem jste
pracovali, čeho jste se zúčastnili či čeho jste dosáhli, případně plány do
budoucna)?
Letošní rok byl rokem sletovým, takže se více než 100 členů naší jednoty chystalo na Všesokolský slet do Prahy. Ten proběhl letos v červenci, setkali se tam sokolové ze všech koutů republiky i ze zahraničních jednot a na stadionu v Edenu předvedli svá vystoupení, která pilovali po celý rok. V nadcházejícím roce se nám rozrostou gymnastická družstva Teamgymu, s nimiž se každoročně účastníme sokolských závodů. Věříme, že naši cvičenci budou opět úspěšní jako vloni, kdy si z celostátního kola přivezli stříbro.
3) Jak jste se k T.J. Sokol Uherské Hradiště dostal Vy osobně (rodina,
kamarádi) a co Vás v ní baví (motivace)?
Do Sokola mě přivedla maminka, když mi byl asi rok a půl a chodil jsem nejprve do oddílu rodičů s dětmi, později, jak jsem rostl, jsem procházel přes žactvo a dorost až do dospělých oddílů a dnes se činnosti v Sokole věnuji na plný úvazek.
V Sokole mě baví různorodost. Je tam prostor pro každého a každý si tu najde to své. Obrovskou motivací jsou pro mě společné zážitky na různých akcích. Při těchto setkáních cítíte sounáležitost a sokolské bratrství napříč generacemi. Je jedno, jestli je vám šestnáct let nebo osmdesát, jste pořád bratry a sestrami a chováte se k sobě s úctou a respektem bez ohledu na jakékoli jiné skutečnosti. Právě takovým silným zážitkem vždy bývá Všesokolský slet.
4) Je nějaký zážitek, jenž jste v T.J. Sokol Uherské Hradiště zažil a na
který rád vzpomínáte?
Vzhledem k tomu, že jsem v Sokole v podstatě od narození, mám s ním spojeno zážitků opravdu mnoho. Jeden z nich se pojí se sokolským sletem. Když jsme při zahájení sletu nastupovali na cvičební plochu s historickými sokolskými prapory, jel v čele před námi jezdec na koni. Organizátoři měli obavy, aby se kůň neplašil, tak se při zkoušce pouštěla nahlas hudba, bubny a zdálo se, že kůň je na vše připraven a režii slavnostního zahájení sletových cvičení by nemělo nic ohrozit. Při vystoupení pak za námi nastupovali bratři a sestry z tzv. „věrné gardy“, tedy několik set sokolských seniorů ve věku od 60 do 100 let. Po úvodní sletové znělce, kdy všichni stáli v pozoru, do nastalého ticha zničehonic zaburácel hrom. A ne jen tak nějaký, byla to rána jako z děla. Kůň, připravený na vše, jen zastříhal ušima a z místa se nehnul. Pomalu se rozpršelo a my i členové věrné gardy v tom dešti stáli jako vytesaní z kamene. Byl jsem opravdu na všechny hrdý. Jsme přeci sokolové a v každém věku něco sneseme a vydržíme!
5) Máte ještě nějaké jiné koníčky a jak relaxujete?
Rád si vylezu na skálu či na stěnu, rád fotím lidi i přírodu a k mým koníčkům také patří rekreační sport snad ve všech podobách.
6) Jaké je Vaše životní krédo nebo heslo, podle kterého se snažíte řídit?
Čiň, co chceš, pokud tím nikomu neublížíš.
